Are you sick? Indeed.. I'm sick of people..

V posledních týdnech mě trápí existenční krize. Jsem už dlouho nespokojená a zrovna před chvílí mi došlo, že za to může tahle svině.

Mám pocit, že se absolutně nemám na co těšit. Stojím na mrtvém bodě, vadí mi snad vše okolo mě. Mým vzhledem počínaje, školou konče. Nezvládám mezilidské vztahy, nemám trpělivost na lidi kolem mě, jsem z nich zklamaná a znechucená. Nedokážu se pro nic nadchnout, ale litovat se mi vadí ještě víc.
Mohla bych pokračovat donekonečna psaním s předponami ne, jelikož mi chybí i ten můj flegmatický nadhled, se kterým obvykle píšu články. Nechci všechno házet na současný kolektiv svých takzvaných přátel, ale nedokážu přijít na jiný důvod. Nebaví mě to neustálé pomlouvání a shazování se mezi sebou. Proč se vůbec přátelíme, když mě ony při první příležitosti okamžitě pomluví a nemají pro mě slušnýho slova. Jsem z toho unavená a v neustálé depresi. Kdybych byla moc hloupá, ptala bych se sama sebe proč. Bohužel vím, že některé přetvařovačné frajerky důvod nepotřebujou. Takže bych si měla říct who cares. Jenže ono to nějak nejde.